Ústup ze slávy

07.03.2018

Je mi 45 let a celý život se nějakým způsobem zabývám IT technologiemi. Mezi 20-30 rokem svého života jako programátor. Později jako databázový specialista a ještě později jako administrátor IT.

Nikdy jsem nepatřil k nějakým kapacitám ve svém oboru, nicméně jsem měl většinu času svou práci rád, naplňovala mě a v neposlední řadě mi přinášela nadprůměrný výdělek.

Od samého počátku mé profesní dráhy jsem však zažíval období, kdy jsem uvažoval o tom, že to není úplně to, co chci v životě dělat. Že smyslem života přece není programovat od rána do večera, platit hypotéku, půjčku na auto a jednou za rok doletět do nějaké exotické destinace, během dvou týdnů utratit veškeré prostředky, které jsem naspořil za celý rok a potom zase usednout ke klávesnici a další rok programovat.

Pocit toho, že to není úplně to pravé ořechové, se postupem času změnilo téměř v jistotu 😊 Potom, co jsme s manželkou založili rodinu, mi stále více chyběl čas. Začal jsem si uvědomovat, že věčně žít na této Zemi opravdu nebudu a vážit si každého okamžiku s rodinou a přáteli.

Přestalo mi dávat smysl pracovat do 65, 66, .....80 let než si, prolezlý chorobami, budu moct užít v klidu zbytek času na světě. Mým cílem se stalo skončit s prací - respektive s prací pro zaměstnavatele dříve. Ve 45-50 letech. A kdybych byl mladší, určitě bych si kladl ještě vyšší mety. Jenže moje probuzení přišlo poměrně pozdě. To je samozřejmě škoda, ale na druhou stranu to člověka alespoň donutí k nějaké razantní akci. Už není čas na nějaké váhání, je potřeba jednat rychle.

Zároveň mi došlo, že v mé profesi velmi pravděpodobně už žádné převratné kariéry nedosáhnu.

Dosáhl jsem vrcholu - zenitu a nyní se vracím zpět do základního tábora.

Stejně jako jsem si užíval cestu nahoru, chci si užít i cestu zpátky.